let it snow

Mám za sebou víkend vyčerpávající jak po přípravách na zkoušky (dobře, odvolávám, ale přinejmenším je s čím srovnávat). S mámou jsme nesmírně rády, že máme konečně dům pro sebe, celý víkend tady bylo osm lidí, na což nejsme zvyklé. Lidi máme rády, dobrou společnost dvakrát tolik, ale problém byl až tety přítel, kterého - jak jsme si uvědomily - nemůžeme vystát. Odjel mi i brácha na výšku a táta do Hamburku, takže si určitě představujete ten slastný pocit volného domu, ano... přesně ten. 

Nicméně, neděle na horách dopadla nad očekávání. Jak dojemné, že i mě navštívila masivní hora kladných pocitů ke sněhu a zimě celkově, je to vážně nádhera, ale pořád platí - jak kdy, jak kde. 

Poledne jsem strávila sledováním biatlonu žen, nechala jsem se vtáhnout do nadšení pro běžky, o které jsem dnes prakticky dobrovolně přišla. Místo těláku šly holky z naší třídy na běžky do lesoparku, zatímco ten zbytek (lemry, co nechtěly/nemohly/zapomněly... sem patřím i já) si to kráčel napříč lesoparkem a dělal holkám doprovod. Druhá z prava na fotce je Laur (žlutozelená čepička, eej), já fotila. Pro ty, kterým uniklo, že tenhle blog píšeme dvě, tak vám to připomínám... opravdu ho píšeme dvě, Tera a Laur. Která vám píše, poznáte jednoduše, vždy se pod článek podepisujeme. 

Dnes jsem přišla domů ve tři (ano, opravdu jsem dnes vynechala fitko), rozehřála své zamrzlé tělíčko, přivítala další návštěvu, sice jen chvilkvou, ale i to se počítá. Přišla k nám psí kadeřnice, vzala s sebou i toho svého. Byl tak rozkošný, že jsem vám ho musela vyfotit. 

Nevím jak vy, já si jdu zapálit v krbu, abych navodila atmošku. Nafotím nějaké fotky, připravím foťák na zítřejší focení (ze kterého doufám nesejde) a eventuálně se podívám na něco do školy. Jeden semestr sice skončil, ale pořád tady máme začátek nového, takže nevím, jestli se má cenu vůbec radovat. :)

  Tak zase příště

 čau čau

 Tera